Vývoj bez Boha

Uvažování o vývoji člověka z hub v opice a z opic v lidi neposkytuje nic správného, ale velmi mnoho nesprávného.  Materialismus posuzuje lidský rod jakoby povstával ze hmoty.  Jak je tedy hmotný rod udržován, když člověk prochází tím, co nazýváme smrtí a smrt je Rubikonem  duchovnosti? Duch nemůže tvořit žádný skutečný článek v tomto domělém řetězu hmotného bytí. Avšak božská Věda zjevuje věčný řetěz existence jako nepřetržitý a zcela duchovní. To si však můžeme uvědomit jenom tehdy, když nesprávný pojem bytí zmizí. Jestliže byl člověk nejprv hmotnou bytostí, musel proít všemi tvary hmoty, aby se stal člověkem. Je-li hmotné tělo člověkem, je člověk částkou hmoty, čili prachu. Ale naopak, člověk je obrazem a podobou Ducha a věření, že Duše je ve smyslu nebo Život ve hmotě převládá ve smrtelných lidech, jinými slevy ve smrtelné myli, na niž se vztahují slova apoštolova, že musíme svléci ze sebe starého člověka.

Co je člověk? Je to mozek, srdce, krev, kosti atd, hmotná stavba? Je-li skutečný člověk ve hmotném těle, odnímáte část člověka amputujete-li mu končetinu - chirurg porušuje lidství a červi je ničí. Ale ztráta údu či tkáně je někdy právě tím, co vzbuzuje zuřiost, a nešťastný mrzák může projevovat více ušlechtilosti nž urostlý atlet. A tak nás právě svými tělesnými nedostatky učí, že lověk zustává přezevšechno člověkem.  Připustímeli, že hmota ( srdce, mozek, kosti atd  které jenají prostřednictvím pěti tělesných smyslů ) utváří člověka, pak nelze pochopit, jak může anatomie rozeznat člověka od zvířete anebo určovat, kdy člověk je skutečně člověkem a pokročil dále než jeho zvířecí předkové.