Od Unitářů

Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemáme kontrolu nad těžkými okamžiky života, ale můžeme si je ulehčit. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v naší mysli. Často se snažíme ovlivňovat věci, se kterými nemůžeme nic dělat. Příliš málo se snažíme ovlivňovat to, co je v našich silách – naše postoje. (John C. Maxwell)

Modlitba a modlitba, to mohou být dvě zcela odlišné věci. Unitáři se proto kloní spíš k slovu meditace, i když to už zase přechází do jiného významu. Nicméně uvažme tuto modlitbu/meditaci Rabíndranatha Thákura, kde není třeba žadonit, ba ani pojmenovávat dílčí bohy a pochlebovat jim, neboť Bůh = vesmír = bytí:

Ó, dárče sebe sama! Zříce Tebe, ať naše duše vzplanou k Tobě jako oheň, poplynou k Tobě jako řeka, proniknou Bytostí jako vůně květů. Dej nám sílu milovati, plně milovati svůj život v jeho radostech i strastech, v jeho ziscích i ztrátách, v jeho zdvihu i klesu.

Ať máme dosti síly, abychom plně viděli a slyšeli Tvůj vesmír a pracovali v něm s jarým úsilím. Ať plně žijeme život, který jsi nám dal, ať směle bereme a směle dáváme. To jest naše modlitba k Tobě, Bože. Dej nám sílu, abychom lehce snášeli radosti i žaly, abychom nikdy nepřezírali a nepodceňovali žádného člověka.
Dej nám sílu, abychom dovedli povznášeti svého ducha nad denní malichernosti, a dej nám sílu, abychom svoji sílu vzdali s láskou vůli Tvé.

Ježíše si mnozí představují jako vážného a pedantického člověka, trpícího syndromem posvátné zkroušenosti. Ale jaký byl jeho život ve skutečnosti? Myslíte, že v něm chyběl smích, radost a tanec? Nepřekrývá tragický konec radostný rozměr jeho života? A ti, co se jej snaží následovat, nepodléhají zbytečně sebemrskačství? Neděláme si někdy starosti tam, kde nejsou, nekomplikujeme sami sobě svůj život zbytečně? Nevidíme tragédii tam, kde je komedie?