Diskutovat se sousedy?

V poslední době se ptám, co se má stát po té, co se modlíme? Ježíš
učí, že bysme měli za sebou zavřít dveře a modlit se ke svému Otci v
soukromí. Pak  Otec, který všechno vidí, vyslyší. Je tato modlitba v
duchu správná? Nevím, myslím, že ano.

S důvěrou vstupuji do Světa se svou vírou, s důvěrou vstupuji do
dialogu s tzv pravými křesťany. Ale ouha. Oni příjdou a třesou se mnou,
vylučují nás Křesťanské Vědce z náboženského dialogu, protože jsme jiní.
Víra ostatních subjektů je tak materialistická, až by to je v diskuzi
nepříjemné. Jinými slovy- snaží se nás izolovat. Ano, přiznávám, že v
jistých věcech KV se přibližuje ke Gnozi. To snad ale neznamená, že
spolu nemůžeme diskutovat. A izolace je daleko od Ježíšova učení Ebo Patel,
známý to člověk bojující za odizolování mezináboženských dialogů ve své
knize ,,Skutky Víry" nutí mladé věřící aby se vymanily ze svých
vlastních uložených názorech. Protože pokud tomu tak nebude, svět bude
čím dál tím více nebezpečnější. Dovolte mi to vysvětlit. Náboženský pluralismus je zde - nyní. Lidé všech různých náboženských tradicí žijí v našich komunitách. Náboženská gramotnost je stejně důležité jako mluvení  se sousedem. Podle zákonů víry, když se lidé cítí vyloučeni, jsou příliš snadno tíhnoucí k náboženským fanatikům.
Tato generace, říká Patel, může být buď mistr náboženský pluralismus,
nebo může povolit nebezpečný náboženský extremismus. Tady na zemi je
přeci místo, kde můžeme o Bohu diskutovat a tím zavřít dveře strachu,
arogance, sebeobhajoby atd. Myslím tím vším i diskuzi mezi
náboženstvími, no nebylo by to hezké, kdyby se lidi vybodli na války a
plodili MÍR?