Nejde říci, že bychom byli zavalení svědectvím o skutečné existenci Ježíše z Nazaretu, mimo Nový zákon. Židovský historik Josephus Flavius ( 37- 100 po Kristu) píše. ,V té době žil moudrý muž jménem Ježíš. Pilát ho odsoudil ukřižování a smrti. Ale jeho učedníci vyprávěli, že se jim zjevil tři dny po ukřižování a že žil." To je všechno. A to ještě někteří historikové pochybují o autentičnosti této pasáže, kterou měli znovuobjevit křesťanští písaři. Římané Plinius mladší, Tacitus a Suetonius, se pouze lakonicky a snáhledem zmiňuje o sektářském rblantovi , který se jeden čas hodlal zbouřit proti císařství. Avšak o jeho poseslství a úctyhodných davech, jež shromažďoval, o jeho zázračných uzdraveních, která jsou mu připisovaná, o neuvěřitelné fyzické odolnosti, s níž čelil svým mučitelům, naprosto mlčí. Když člověk pomyslí na rozruch, který učinil v Palestíně tento exaltovaný anarchista s nadpřirozenými schopnostmi, jak nám ho popisuje Nový zákon, jsem z toho tak trchu na rozpacích. Buď jsou Evangelia snůškou výmyslů, nástrojem propagandy, jenž se podařilo díky přesvcědčovacím metodám prvních křesťanů založit na ničem nové náboženství, které otřese světem, nebo už za Ježíšova života a ještě více po jeho smrti fungovala podvratná činnost, cenzura a systematické odstraňování všech zmíňěk o něm, aby se tak opomíjením popřela pozemská existnce domělého Syna božího.
Z tohoto hlediska nabývají různé textílie, jimž se říká plátna utrpení, na důležitosti, jsou - li ovšem pravé. Poskytují vědě jediný přesvědčivý důkaz, že Nový zákon není jenom utopie. Budíž jasně řečeno, mým cílem není dokazovat cokoliv křesťanům, ani převracet ty druhé. To ne. Chci se jenom zamyslet. Vždyť vlastně jsem křesťanský vědec. Takže, jo, Turínské vlákno. Nepřesně nazývané svaté roucho, přičemž se termín svaté roucho či rubáš v židovské tradiciprvních století používal pouze pro plátno zahalující tvář mrtvého. Toto plátno, kus lnu, by mělo být pokryto krví Ježíše. Nachází se tam tedy krevní stopy od člověka ukřižovaného, bičovaného, jehož bok byl propíchnut kopím a hlava probodaná trny. Za druhé je na něm obtištěn obraz těla ze předu i ze zadu. Tento obraz je negativ. To je známo od doby, co ho vyfotografoval v roce 1898 Secondo Pia. Navíc je trojrozměrný, jak to prokázala NASA a francouzský fyzik Yves Saillard No a aby se něco takového objevilo, muselo by se tělo, podle atomových fyziků, tisknout na látku ve výboji několika voltů během miliardy vteřiny. Uf. Tak to si raději namluvme, že jde o stopy potu, malbu na bázi oxidu železa, o tření basleriéfů, nebo o fotografii ve čtrnáctém století, abychom shrnuli rzné postoje stoupenců středověkého padělku
Připustíme-li, že plátno halilo mrtvého, jsme jaksi vyřízen, jak to řekl s většími okolky Léon Dufour. Neboť obraz muže se obtiskl bez jakékoliv deformace na plocho, tedy bez nepřítomnosti těla v plátně. Ovšem analýza krevních skvrn nám říká, že tělo bylo v plátně třicet hodin. Ne více, neboť tkanina nenese žádné stopy rozkladu. Byla snad ta krev přidána štětcem? Nikoliv. Nic tomu nenasvědčuje. Všichni chirurgové a hematologové potvrdili dokonalou shodnost zaschlé krve a moku podle anatomických zákonitostí. Pokud tomu tedy můžeme věřit, opravdu se tam nacházelo tělo mrtvého muže. Ale čí mrtvé tělo? Koho?
Podle historie se poprvé objevuje zmínka o Turínském plátně ve Francii, v lirey v Champagne v roce 1357. Může jít o jednu ze tří věcí. Buď jde o dílo geniálního středověkého padělatele, který pro potřeby své mystifikace zbičoval, trnovou korunou ověnčil, ukřižoval a probodl kopím muže, předtím ovšem poprášil látku pylem vyskytujícím se ve Svaté zemi. Nebo, pokud se odvolámena všechny prostředky umožnující značení stáří, halilo toto plátno jednoho z tisíců anonymních mužů ukřižovaných v době římské okupace. A nebo, vzhledem k tomu, že nikde neexistuje zmínka o jiném odsouzenci, jemuž by nasadili trnovou korunu, jde o Ježíše.
Zastavíme-li se u dvou posledních hypotéz, vyvstane okamžitě otázka, co se dělo s plátnem během třinácti století? Jediná jistota je Prayův kodex. V roce 1150 pobývá v Konstantinopoli uherské poselstvo. Cisař Manuel 1 má provdat svojí dceru za prince Bélu Uherskéhoa na důkaz důvěry ukzuje svým hostům císařský poklad, zejména pak předmět držený v tajnosti, který historikové nazývají syndom, slovem řeckého původu, jež značí rubáš. ,,Kristův pohřební syndom" jak upřesňuje inventární soupis pokladu.
Další historická svědectví odkazují do doby před dvanáctým stoletím, jsou sice četná, ale méně spolehlivá. Mimo čtyři kanonická evangelia se apokryfy ( evangelium Petrovo, Nikodémovo, Tomášovo, Hebrejů) zmiňují o rubáši, který Josef z Arimatie daroval Ježíšovi a který byl v hrobě nalezen prázdný, dále i o způsobu, jakým ho apoštolové odnesli, aby ho podle některých exegetů skryli v kumránském údolí. V roce 131 se mluví o tom, že v Edesse - dneěšní Turecko - se nachází plátno, kde je otištěno kristovo tělo. Po několika nájezdech je plátno ukryto, jeho stopa se ztráci a je nalezeno až po obrovských povodních 525 roku. Je to přesně v době, kdy se mění ikonografie Mesiáše. Z kudrnatého blonďáka se mění na vousatého muže.
V roce 639 se Edessy zmocní arabové V roce 944 se plátna zmocní Konstantinopol a relikvie zustala základním kusem pokladu konstatinopolských císařů do roku 1204. Potom zmizela během strašlivého plenění města křižáky. Tito křesťané ze západu totiž šíleli nenávistí vůči křesťanům na východě, kteří si žili v nepředstavitelném přepychu, zatímco západní křesťané žili v chudých chatrčích. V roc 1306 se plátno objevilo ve Francii u templářů. října nchal císař Filip Sličný templáře pochytat a vyvraždit. Plátno se však objevuje až v roce 1357kde se stalo majetkem křižákaGeoffroye de Charny. Jak se k plátnu dostal? Buď ho sdědil nebo jej získal díky svému jménu. Ať je to jak chce, v roce 1357 postavil ve svém letním panství svatostánek, kde ukazoval poutníkům svůj svatý ostatek. A právě tam se rozpoutá nepřátelství katolíků k plátnu.
Pokračování --