Může být křesťan nakonec nespasen?

Na této části pracuju, protože je nejlepší ze všech a chci aby byla velmi praktická/prospěšná. Nejprve musíme být blízko Bohu, pak mužeme dělat jiné věci.

Pokud máme vztah s Bohem, tak patříme do Boží rodiny a jsme spaseni. Bůh nám daroval nový život. Už nejsme ti, kým jsme byli předtím, nepatříme do tohoto světa a skrze Ducha svatého máme novou touhu konat Boží vůli.

Musím konat dobré skutky? Můžu kouřit nebo hřešit? Jak často musím číst Bibli nebo se modlit.

Není hřích někdy vynechat čtení Bible, nechodit do kostela nebo někdy vynechat nějakou prospěšnou službu. Bůh v Bibli doporučil Jozue-mu (Jozue 1:8), že by si měl číst písmo každý den, protože je to pro něj dobré, aby se učil hledat Boží vůli, jednat spravedlivě a aby se mu vedlo dobře.

Proto není správné se ptát: musím? Ale raději říkat: Já chci. Poznali jsme Pána jako živého Boha a určitě ho nechceme odsouvat zpět do pozadí našeho života, ale chceme, aby naplňoval naše životy a mocně působil. Aby nás vedl Duchem svatým, naše modlitby měli moc, proměňoval náš charakter, nesli ovoce Ducha, měli čisté srdce, žili ve světle atd. Prostě chceme žít i nadále s Bohem.

Po mnoha letech se tedy přemlouvám, že budu vstávat trošinku dříve, abych si ráno četl z Bible (nemám rád vstávání). Ale vím, že když třeba nečtu 3 dny, tak se mi pak moc nechce až nakonec nečtu i 3 týdny a ačkoliv Bibli "trochu" znám, tak cítím, že takové čtecí okna nejsou moc dobré.

- třeba pak nejsem úplně připravený citovat nějaké věci z Bible, když by to byla potřeba v nějaké situaci.(Třeba co byste řekli, když se lidé začnou bavit o vyvolávání duchů?)

- Když čtu, tak si tvořím názor na daný Biblický oddíl a je to zároveň něco jako Boží slovo pro tento den.

Takže není to o tom, že musíme, ale že chceme číst Bibli, protože to doporučil Bůh - nejlépe a ideálně každý den. Ten, který si udělá v tomto tzv "svatý návyk", je dobrej, protože má pevnější základ pro křesťanský život. (Ještě mě napadá, že do toho našeho čtení může zasahovat Bůh. Třeba říkat, co máme číst - tak v tom naslouchejme hlasu Ducha Svatého!)

Opět. Pokud to není hřích, tak můžeš. (Máš v tom čisté svědomí? To by pak znamenalo, že bys ho měl čisté, když bys toho nechal.) A pochybuju, že tě kouření cigaret nějak přiblíží k Bohu. Naproti tomu vzdát se něčeho pro Boha, to má u Ježíše cenu! Jinak Bůh v Bibli doporučil spoustu věcí ohledně zdraví. Znamená to, že sebeubližování je špatné? (To jsem moc nepromyslel, takže nevím. Je hřích sebevražda? Prý ano. A co třeba useknutí části těla? Asi záleží na motivu.

)

Nemusíš, ale chceš. Člověk může být spasen i bez toho - ovšem ale musím být již spasen! Někdo řekl, že tím, že budu chodit do garáže, se ze mě ještě nestane auto. Tím autem už musíme být, aby to pro nás mělo smysl, přebývat v garáži.

Prostě Bůh chce, abychom se scházeli v jeden den, protože jsme Boží lid. Od doby, kdy máme nový život v Ježíši, tak se chceme scházet s druhýma křesťanama, protože je to naše duchovní rodina a cítíme se tam dobře, protože nás spojuje Duch svatý v jednotě a lásce.

Kolikrát děnně se modlit - já si myslím, že minimálně večer nebo ráno - to je podle mě nutnost, ale spíš to cítím tak, že bychom se měli chtít modlit vícekrát za den jako třeba ještě ráno nebo předtím, než něco děláme.

Je několik teorií, které mě právě teď napadají, takže se je pokusím popsat.

Pokud hřešíme, nečiníme pokání a žijeme dál v hříchu, tak v určitém okamžiku dospějeme do stavu, kdy nás Duch svatý začne hodně obviňovat. V tu chvíli se cítíme jako bídaci, neneseme ovoce Ducha, například verše:

Matouš 7:19 Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně.

Římanům 13:2 takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.

Matouš 18:8 Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně.

Je mnoho dalších veršů, které říkají že pokud budeme (my křesťani) pokračovat v hříchu, nebudeme spaseni. Nebo snad jsou zapsány pro nevěřící, abychom je přinutili nehřešit? Je třeba nejprve činit pokání a potom se starat o svatý život.

1 Corinthians 6:9 Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.

Teď ale mám jeden problém s touto teorií. Několikrát jsem slyšel, že se cítíme vůči Bohu špatně až v momentě, kdy se podíváme na Ježíše a srovnáme jeho velkolepou svatost s naší velkou hříšností. Takže je možné, že se nikdy nemusím začít cítít špatně, pokud bych se na Ježíše už nikdy "nepodíval" (jako nemodlil, nečetl Bibli, nebyl s křesťany...). Znám ale ještě další teorie, které tento problém řeší.

2) Jsme spaseni, ať už hřešíme jakkoli zle nebo jakkoli dlouho v daném hříchu přebýváme.
Toto je teorie, kterou nemám rád, protože jde podle mě přímo proti těm citovaným veršům a celé Bibli. Tato teorie mi připadá jako lenivé zjednodušování Boží (nepochopené) pravdy, jako tolerování hříchu a zlehčování Boží svatosti. Přesto 90% křesťanů, které znám, věří právě tomuhle. Četli jste někdy o svatém Bohu ve Starém Zákoně? Jak Bůh zničil svůj vlastní lid, protože si začali brát cizinky z okolních národů, které je mohli rozptylovat od pravého Boha k modlám nebo kvůli pracování o Sabatu, cizoložství atd? Římanům 8:12, Židům 12:14

3) Někdy můžeme mít jistotu spasení, ale mohou existovat momenty, kdy spasení nejsme.
Spasení nejsme tehdy, když nejsme svatí. Rozhodně to nelze slepě oznámit: Ty jsi svatý.. Soustřeďme se na to, abychom byli svatí tělem i duchem, bez různých tělesných rozptylování. Buďme Bohu věrni a usilujme o svatost.

Starozákonní Boží potrestání svého lidu můžeme chápat jako dobrý předobraz toho, jak Bůh jedná dnes v Nové Smlouvě. Jak vidíme ze Starého Zákona, Bůh je svatý a vykonával soud tehdy fyzicky. Nyní je čas milosti a fyzický soud je odkládán až do doby, kdy příjde Ježíš ve slávě svého Otce, dnes jsme odsuzování a očišťování duchovně, kdo však nemá svatého Ducha Kristova, ten je již odsouzen.

Jako byli starozákonní lidé potrestáni za své zlé skutky, tak i my nemusíme být spaseni, jestliže budeme pokračovat v hříchu a nečinit pokání. Naštěstí Bůh není pouze svatý, ale také chápavý, milosrdný a trpělivý. Myslím, že proto Bůh nechal do Bible zapsat tolik starozákonních příběhů, abychom se z nich dozvídali více o tom, jak dnes jedná Bůh (již na duchovní úrovni). Vidíme Boží velkou trpělivost, než příjde ničivý spravedlivý hněv. Přečtěte si starozánonní příběhy a bude vám to velmi jasné. Takže je možné, že bychom nemuseli být hned tak odsouzeni kvůli nějaké zlé náhodné okolnosti (díky Boží trpělivosti). Další věc je ta, že by Bůh zřejmě nebyl spravedlivý, kdyby odsoudil někoho, kdo neměl šanci učinit pokání. Tím však nechci nějak zlehčovat hřích, pořád platí, že se hřích nesmí tolerovat a že do nebe vede úzká cesta.

Poslední věc, která mě napadá je hned v tom prvním verši o tom dobrém ovoci, které máme nést. Starejme se o náš duchovní stav a vztah k Bohu. On chce být uvnitř nás každý den ve všem, co děláme. Tak jej nechme mluvit do našeho života, i kdyby to znamenalo udělat nějakou věc jinak, jak bychom si nezvolili. Pokud se budeme starat o to, co je nejdůležitější, automaticky budeme dělat i vše ostatní správně. :-)