Před nedávnem tu bylo vzpomenuto téma čtyřiceti dnů,které strávil Ježíš po svém zmrtvých zde na Zemi,před tím než byl vzat do Nebe. Vždycky mne zaráželo,jak málo zpráv máme z tohoto období Kristova pozemského působení. Co se vám z této doby vybaví za Pánova slova? Mě tak "pokoj vám" a "nebuď nevěřící,ale věřící"... Očekával bych spoustu zvědavých otázek apoštolů ve stylu: "Tak

Nemocná společnost se musí hodně zabývat politikou, jako se nemocný člověk, musí hodně zabývat svým trávením, nevšímat si té věci, by mohlo být osudným zbabělstvím v jednom i druhém případě. Ale jakmile to někdo začne poažovat za přirozenou myšlenkovou potravu - jestliže někdo zapomene, že na takové věci myslíme jen proto, abychom mohli myslet na něco jiného, pak to,co podstupovali kvuli svému

Žádný křesťan a vlastně ani žádný historik nemůže přijmout epigram, který definuje náboženství jako soukromou záležitost jednotlivce. Myslím, že to byl jeden z Wesleyů, kdo řekl, že Nový zákon není nic o náboženství provozovaném o samotě. Není nám dovoleno zanedbávat společná shromáždění. Křesťanství je už v nejranějším ze svých dokumentů institucionální. Církev je nevěsta Kristova, jsme úd Kristova

Bible nám praví ( Jan 3:27) ,,Nemůžeť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno bylo z nebe" A Pavel píše ke Korintským ( ll. Korintským 3:5) ,,Ne, že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boh jest. Z toho jest zřejmé, že učení Bible nás žádá, abychom zhlíželi zcela k Bohu pro svou všechnu hojnost. Pak vzniká otázka, jak to můžeme učiniti?

MODLITBA je účinná. Uzdravuje. Napravuje lidskou povahu. Modlitba hojí ztracená a zlomená srdce a životy. Avšak mnoho lidí se potýká a pochybuje o pohnutkách, dosahu a hodnotě modlitby, obzvláště když jsou tváří v tvář osobním, zdravotním těžkostem, či
složitým národním problémům. Je sobecké modlit se za své zdraví a blaho? Naše odpovědi vyplývají přímo z konceptu Boha v Křesťanské Vědě a

Co má Bůh společného s podrobnostmi našeho denního života, zvláště s našimi lidskými vztahy? položil jsem si tuto otázku a mim jiné mi napadlo: Vím-li, že mne Bůh miluje, proč se cítím tak někdy osamělý? Má známá které jsem to řekl, pravila. ,,Dokaž to. Dokaž Boží lásku k člověku." Měla tím na mysli to, chci-li dokázat jeho lásku, musím jí cítit a vyjadřovat.
Pomyslel jsem si. Snadněji

Chceme li porozumět křesťanství  - jeho principu a jeho praxi, musíme začít s porozuměním jeho zakladatele Krista Ježíše, neboť on , a jedině on, byl jeho dokonalým představitelem, eho dokonalým pozorovatelem. Tak za prvé. Jeho nesobeckost. Jak se zdá, neměl po dobu trvání svého duchovního úřadu snahy po získání místa nebo moci, touhy po svrchovanosti nebo povýšení. Je pravda, že krátce před

V poslední době se ptám, co se má stát po té, co se modlíme? Ježíš učí, že bysme měli za sebou zavřít dveře a modlit se ke svému Otci v soukromí. Pak Otec, který všechno vidí, vyslyší. Je tato modlitba v duchu správná? Nevím, myslím, že ano. S důvěrou vstupuji do Světa se svou vírou, s důvěrou vstupuji do dialogu s tzv pravými křesťany. Ale ouha. Oni příjdou a třesou se mnou, vylučují nás Křesťanské

Uvažování o vývoji člověka z hub v opice a z opic v lidi neposkytuje nic správného, ale velmi mnoho nesprávného.  Materialismus posuzuje lidský rod jakoby povstával ze hmoty.  Jak je tedy hmotný rod udržován, když člověk prochází tím, co nazýváme smrtí a smrt je Rubikonem  duchovnosti? Duch nemůže tvořit žádný skutečný článek v tomto domělém řetězu hmotného bytí. Avšak božská Věda