Nejde říci, že bychom byli zavalení svědectvím o skutečné existenci Ježíše z Nazaretu, mimo Nový zákon. Židovský historik Josephus Flavius ( 37- 100 po Kristu) píše. ,V té době žil moudrý muž jménem Ježíš. Pilát ho odsoudil ukřižování a smrti. Ale jeho učedníci vyprávěli, že se jim zjevil tři dny po ukřižování a že žil." To je všechno. A to ještě někteří historikové pochybují o autentičnosti

Mysl není průvodkyní hmoty a stvořitel idejí není stvořitel přeludů. Buď není všemohoucnosti nebo je všemohoucnost jedinou mocí. Bůh je nekončno a nekonečnost nikdy nezačala, nikdy neskončí a neobsahuje nic Bohu nepodobného. Odkud tedy pochází bezduchá hmota? Život, tedy i Kristus, včera i dnes tentýž jest, i na věky, Ústrojnost a čas nemají nic společného se Životem. Říkáte ,,dnes v noci jsem

Zpravidla nás od dětství připravují na to, abychom vše dělali poctivě, pečlivě, svědomitě, pěstují v nás pocit odpovědnosti a vštěpují nám podvědomí o tom, co je dobře a co je špatně. Pochopitelně, je to tak správně, má to tak být. Jinak by zde byla dosti veliká armáda lajdáků, lemplů a hlupáků. Jenomže některým se to vžije do podvědomí natolik, až se toto podvědomí stane součástí jeho samotného.

Před nedávnem tu bylo vzpomenuto téma čtyřiceti dnů,které strávil Ježíš po svém zmrtvých zde na Zemi,před tím než byl vzat do Nebe. Vždycky mne zaráželo,jak málo zpráv máme z tohoto období Kristova pozemského působení. Co se vám z této doby vybaví za Pánova slova? Mě tak "pokoj vám" a "nebuď nevěřící,ale věřící"... Očekával bych spoustu zvědavých otázek apoštolů ve stylu: "Tak

Nemocná společnost se musí hodně zabývat politikou, jako se nemocný člověk, musí hodně zabývat svým trávením, nevšímat si té věci, by mohlo být osudným zbabělstvím v jednom i druhém případě. Ale jakmile to někdo začne poažovat za přirozenou myšlenkovou potravu - jestliže někdo zapomene, že na takové věci myslíme jen proto, abychom mohli myslet na něco jiného, pak to,co podstupovali kvuli svému

Žádný křesťan a vlastně ani žádný historik nemůže přijmout epigram, který definuje náboženství jako soukromou záležitost jednotlivce. Myslím, že to byl jeden z Wesleyů, kdo řekl, že Nový zákon není nic o náboženství provozovaném o samotě. Není nám dovoleno zanedbávat společná shromáždění. Křesťanství je už v nejranějším ze svých dokumentů institucionální. Církev je nevěsta Kristova, jsme úd Kristova

Bible nám praví ( Jan 3:27) ,,Nemůžeť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno bylo z nebe" A Pavel píše ke Korintským ( ll. Korintským 3:5) ,,Ne, že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boh jest. Z toho jest zřejmé, že učení Bible nás žádá, abychom zhlíželi zcela k Bohu pro svou všechnu hojnost. Pak vzniká otázka, jak to můžeme učiniti?

MODLITBA je účinná. Uzdravuje. Napravuje lidskou povahu. Modlitba hojí ztracená a zlomená srdce a životy. Avšak mnoho lidí se potýká a pochybuje o pohnutkách, dosahu a hodnotě modlitby, obzvláště když jsou tváří v tvář osobním, zdravotním těžkostem, či
složitým národním problémům. Je sobecké modlit se za své zdraví a blaho? Naše odpovědi vyplývají přímo z konceptu Boha v Křesťanské Vědě a